Láska je mocná čarodějka ... a ta si nevybírá - Kapitola osmá - Pozvání

Kapitola osmá – Pozvání


Od doby, co Draco poznal Lucy uplynulo už několik dlouhých týdnů a blížily se pomalu ale jistě Vánoce.
Draco si dívku oblíbil více než by kdy čekal, přece jen byla čistokrevný mudla.
Najednou mu to však nevadilo.
Dokázal s ní trávit i dlouhé hodiny povídáním téměř o ničem.
Tahle slečna měla cosi do sebe a všechny muže kolem sebe okamžitě okouzlila.
Draco se s tímhle „vztahem“ nikomu nesvěřoval, nechtěl, aby se o něm vědělo, že on, Malfoy, se kamarádí s mudlou.
Musel si však přiznat, že pokud Lucy neviděl delší dobu než tři dny, chyběla mu.
Právě spolu seděli v kavárně a smáli se dalšímu nesmyslu, když Draca napadlo, že by Lucy mohl pozvat na Vánoce k nim na Malfoy Manor.
„Lucy, co budeš dělat o letošních Vánocích?“ zeptal se Draco dívky.
„Poletím za rodiči do Čech. Loni jsem je trávila tady, tak bych se chtěla podívat domů. Už jsem tam nebyla skoro rok. Pročpak?“
„Ale – napadlo, jestli bys nechtěla zůstat v Anglii a strávit je se mnou u nás…“
„To myslíš jako na vašem rodinném sídle?“ vyhrkla překvapeně Lucy.
„Přesně tak.“
„No, nevím, neznám tvé rodiče, ale dost pochybuji o tom, že by z tohohle nápadu byli nadšeni… Mudla a v jejich domě – když si tolik zakládají na tom, že jsou čisté krve. To by ti asi neprošlo,“ řekla dost skepticky.
„Už dávno mě nezajímá jejich názor. Jsi má kamarádka a já bych byl moc rád, kdyby ses přece jen rozhodla zůstat…“
„Promiň, to vážně nepůjde – nemohla bych to našim udělat – už si dělali naděje minulé Vánoce, že přijedu a byli hodně smutní. Letos pojedu domů,“ stála si za svým Lucy.
„Dobrá, nebudu tě dál přemlouvat. Ale musíš mi něco slíbit,“ vydíral maličko Lucy Draco.
„A co?“
„Že další prázdniny, které děti budou mít, strávíš u nás?“
Lucy se musela usmát, přišlo jí milé Dracovo škemrání, a proto se nechal přesvědčit.
„Dobrá, tak tedy další prázdniny jsem jen tvá…“ odpověděla mu dvojsmyslně a rozesmála se zvonivým smíchem.
Draco se k ní s chutí přidal.
„A co ty a Harry, jak to s vámi vypadá?“ zeptala se najednou a usrkla ze svého šálku capuccino.
„Prosím, … ehm, … jak to myslíš?“
„Ale no tak – musela bych být slepá, kdybych si nevšimla, jak to mezi vámi jiskří…“
Draco se na ni podíval maličko nedůvěřivě.
„Nemusíš se bát, že bych o tom někomu říkala, je to jen vaše čistě soukromá věc,“ ubezpečila ho Lucy.
„Víš ono to není tak jednoduché…“ nadhodil Draco.
„Láska není nikdy jednoduchá, spíš naopak – ale asi to tak má být, jinak by to byla trochu nuda. Takže, co vám nevychází?“
„Co nám nevychází? Mě připadá, že nám nevychází naprosto nic. A hlavně Harry se asi nemůže rozhodnout.“
„A tebe to trápí, viď?“
„To je to tolik vidět? Já víš, mám tě moc rád, ale to s Harrym je prostě jiné… Doufám, že jsem tě neurazil nebo tak něco?“ strachoval se Draco.
„Vím, že jsi se mnou rád, ale popravdě jsem si nikdy nedělala naděje, že bychom mohli být něco víc než přátelé. A to nejenom proto, že jsi Malfoy a ten by se asi nikdy nezapletl s někým, kdo není čisté krve, ale jak už jsem řekla, moc dobře jsem si všimla toho jiskření, té chemie, co mezi vámi dvěma funguje – už tenkrát, jak jsi s Harrym přišel poprvé.“
„Tak to je konec – pokud sis toho všimla ty hned napoprvé, co teprve naši známí, spolužáci, kteří nás znají už dlouho?“
„Tak ty si myslí, že se prostě špičkujete jako vždycky. Myslím si, že by je nenapadlo, že je za tím něco víc.“
„Jsi si tím jistá?“
„Téměř stoprocentně,“ řekla, aby ho trochu uklidnila. „Takže s tebou a Harrym je to na mrtvém bodě?“
„Hm,“ přiznal trochu neochotně Draco.
„Ale no tak, mě to přece můžeš povědět, jak jsem řekla, nikomu o tom vykládat nebudu. A nechceš, abych s Harrym promluvila, až se spolu uvidíme?“
„To bys pro mě udělala?“
„Samozřejmě! Od čeho jsou kamarádky?“
„Já nikdy vlastně žádné neměl, tak ani nevím…“
„Aha – tak kamarádky jsou k tomu, aby ti poradily, pomohly, aby při tobě stály za každé situace a aby ti nabídly rameno, pokud se budeš potřebovat vyplakat…“
„Malfoyové nepláčou,“ namítl Draco.
„Jsem si jistá, že i oni pláčou!“ řekla rozhodně.
Draco se jen pousmál, neměl k tomu, co dodat.
Ještě chvilku upíjeli každý ze svého šálku, pak se zvedli a měli se k odchodu.
Blonďák zaplatil a když vyšli ven, domluvili se, že se musí zase brzy sejít.

Vánoce utekly jako voda a Lucy se vrátila zpět na ostrov.
Doma, u její rodiny, na ni čekal dopis od Harryho.

Lucy,
prosím Tě, jakmile se vrátíš, mohla by ses mi ozvat? Potřeboval bych s tebou mluvit.
Díky.
Harry

Co může mít Harry tak důležitého na srdci? Nic mě nenapadá. Snad se mu, za tu dobu, co jsem tu nebyla, nic nestalo. Začala se strachovat Lucy. Asi bych mu měla odepsat.
Lucy napsala svou odpověď a poslala ji po malé sovičce, která jí dopis přinesla.
Během několika minut pro ni do pokoje přišel George.
„Lucy, dole máš návštěvu,“ vyřídil jí vzkaz a zmizel do svého pokojíčku.
„Díky, Georgi!“ křikla na něj Lucy a už se řítila dolů ze schodů.
„Copak, že by to byl někdo důležitý?“ rýpnul si ze srandy John.
„Vždyť víš, Johne, kdo na mě čeká…“ vrátila mu škádlivě Lucy, za což si vysloužila jeden nehezký pohled od Caroline.
„Nebude vadit, když se dneska maličko opozdím?“ zeptala se, ještě předtím než odešla.
„Nebude, pokud si zítra splníš své povinnosti,“ odpověděla ji kousavě Caroline.
„Splním, díky! Přeji vám pěkný večer!“ ozvalo se od dveří.

„Harry, co se děje? Ten tvůj dopis mě docela vyděsil…“
„Lucy, víš … jsem zoufalý… já už prostě takhle dál nemůžu… Draco, já …“
„Ach tak, o tohle jde? Já se lekla, že se stalo něco horšího,“ oddechla si dívka.
„Co může být horšího než nešťastná láska?“
„Proč nešťastná?“
„Copak si myslíš, že by se Malfoy snížil k něčemu takovému jako je vztah s klukem?“
„Nepodceňuj ho! Navíc jsem si téměř jistá, že on se možná trápí úplně stejně jako ty…“ řekla tajemně a mrkla na Harryho.
„Počkej, takže Draco, on …“
„Jo, přesně tak - trápí se! Měli byste si to, kluci, už konečně vyříkat!“
„Máš pravdu. Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala!“ nadšeně nadskočil Harry.
„Myslím, že to tuším!“ usmála se Lucy.
Ještě chvilku spolu poseděli a poté Harry doprovodil Lucy domů.
„Moc ti děkuji! Jsi takové moje sluníčko!“
„Ale no tak – to by přece udělal každá kamarádka, ne?“
„Třeba by každá neměla tolik pochopení…“
Musela se nad jeho poznámkou pousmát.
Pro ni to byla samozřejmost, pomoci svému kamarádovi v nouzi, tady se to zřejmě nedělalo.

Těsně předtím než ulehla do postele, přišel ji krátký vzkaz.
Byl od Draca.

Lucy,
moc děkuji! Před chvilkou mi psal Harry, že se chce zítra sejít! Ještě jednou díky a doufám, že se brzy uvidíme.
Draco.

Tak se Harry konečně odhodlal a napsal Dracovi. To je dobře, oba si zaslouží, aby milovali a byli milováni. Škoda jen, že já stále to štěstí nemám… Ale jak se říká – „přej a bude ti přáno“, navíc „na každého někde někdo čeká“, tak doufám, že i na mě… Zamyslela se Lucy. Její víčka se jí sama zavřela a ona usnula hlubokým spánkem.


„Ahoj Harry, trochu jsem se bál, že snad nepřijdeš…“ řekl Draco, když se Harry konečně dostavil na místo schůzky.
„Moc se omlouvám, ale měl jsem ještě jeden nesmyslný trest se Snapeem, tak jsem to nestihl…“ omlouval se Harry.
Chvilku se na sebe dívali mlčky.
Bylo takové ticho, že bylo téměř možno slyšet, jak divoce jim bijí srdce.
„Harry, já … chtěl jsem s tebou mluvit o něčem důležitém,“ začal nesměle Draco.
„Také jsem s tebou potřeboval…“ nestihl dokončit větu Harry.
Draco ho totiž začal zběsile líbat a Harry mu jeho polibky oplácel stejně divokými.
„Panebože, Harry, co to tady děláme?“ zeptal se Draco, když se od sebe odtrhli.
„Řekl bych, že něco, co jsme oba chtěli udělat už dávno a nějak jsme k tomu stále neměli odvahu,“ usmál se Harry.
Oči jim svítily a tváře žhnuly vzrušením, které se v tu chvíli dalo téměř krájet.
Tentokrát to byl Harry, kdo převzal iniciativu a přitáhl si Draca a hluboce ho políbil.
Draco se jeho polibkům nebránil – spíše naopak – vychutnával si je.
Oba dva byli šťastní, jako už dlouho ne.
Báli se, zda se jim to jenom nezdá, a tak se líbali znovu a znovu.
Do svých postelí se dostali až brzy k ránu, ale plni čerstvých nádherných zážitků…


Zimní měsíce se přehouply a bylo tu jaro a s nimi i další prázdniny.
Lucy ani nedoufala, že by si Draco pamatoval na jejich úmluvu.
Teď měl hlavu plnou Harryho.
Bohužel jim nebylo přáno a neměli moc možností, kdy se vídat.
Na druhou stranu se jejich chvilky staly vzácnějšími, než kdyby spolu mohli být stále.
Takže, když Draco na Lucy vyhrkl, že s ní počítá na velikonoční prázdniny, byla maličko zaskočená.
„Draco, já jsem netušila, že si vzpomeneš. Přece jenom máš momentálně jiné starosti…“ řekla a spiklenecky na něj mrkla.
„A komu vděčím za své jiné starosti, hm?“
„To vážně netuším,“ odpověděla mu s úsměvem.
„Tak já ti to připomenu – vděčím za ně tobě! Ale jestli se ti k nám nechce, tak to řekni na rovinu, ano?“
„Kdepak, ráda poznám tvou rodinu, jen mám trochu strach…“ přiznala se.
„To nemusíš, budeš můj host, takže ti nic nehrozí!“
„Tak tedy dobrá! Kdy mě vyzvedneš?“
„Příští týden v pátek, souhlasíš?“
Lucy na souhlas jen přikývla.

Do čeho se to zase ženu? Sakra! Já mudla a v rodinném sídle Malfoyů? To nebude dělat dobrotu. Ani bych se nedivila, kdyby na mě seslali nějakou ošklivou kletbu nebo kdybych se od nich nevrátila celá. Ale co – bude to zajímavá zkušenost a popravdě jsem zvědavá na rodiče tak příjemného kluka, jako je Draco. Pomyslela si Lucy a začetla se do článku o zdravé výživě na internetu.


„Narciso, doufám, že v sobě budeš mít aspoň tolik slušnosti, abys přišla přivítat Dracovu kamarádku.“
“Myslíš tu mudlovskou šmejdku, co s ním má přijet? Nevidím k tomu jediný důvod!“ odporovala Narcisa svému muži.
„Tak řekněme, že ti to prostě přikazuji a doufám, že jsi si vědoma toho, co by následovalo, pokud bys snad neposlechla,“ řekl Lucius ostře.
„Co mám dělat – nic jiného než poslechnout mi nezbývá.“
„Správně. Jsi chytrá žena.“

O pár minut později…
„Mám takový pocit, že už dorazili. Tak se přece seber a pojď!“ přikázal Lucius Narcise.

Manželé Malfoyovi přešli do haly, aby uvítali syna a jeho hosta.
Když se otevřely dveře, stály na prahu dvě osoby. Jedna vyšší – to byl Draco. Krásný mladý muž s ostře řezanými rysy, dokonalou bledou pletí, šedýma očima a blonďatými vlasy, na kterých se mu teď třpytily dešťové kapky. Vedle něj po pravé straně stála ona. Lucius z ní nemohl spustit oči. Na to, že je to obyčejná mudlovská šmejdka, vypadá opravdu roztomile. Pomyslel si, ale hned si za to ve své mysli vynadal. Měla hnědé vlasy, které zdobily světlé pramínky, hluboké a trochu smutné hnědozelené oči, postava se dala jen těžko v kabátu odhadnout, ale i tak vypadala žensky.
„Dobrý den, otče, matko!“ prolomil ticho Draco.
„Dobrý den!“ špitla tiše ona.
„Dobré odpoledne, Draco a…“ řekl se zájmem v očích Lucius.
„Promiňte, tohle je Lucy. A toto je můj otec Lucius a matka Narcisa,“ doplnil rychle Draco.
„Těší mě, slečno,“ pronesl vznešeně Lucius a stiskl Lucy ruku.
Narcisa ho po chvilce napodobila s tím rozdílem, že vynechala konverzační frázi o tom, že ji těší.
Prostě to vzala jako nutný fakt.
„Pokud dovolíte, šli bychom se s Lucy ubytovat a taky osprchovat, přece jenom to byla dlouhá cesta.“
„Ale samozřejmě. Jen běžte. A slečno, chovejte se tu jako doma!“ pronesl Lucius.
„Děkuji. Je mi ctí, být ve vašem domě. Budu se snažit, abych vám tu nijak nepřekážela a neobtěžovala vás mou přítomností,“ odpověděla mu Lucy nesměle.
„Nás ale neobtěžujete, jste Dracův host, takže jste i náš host!“ řekl s mírným úklonem Lucius.
Lucy se na něm prostě musela usmát, i když si byla vědoma, že se to úplně nehodí.
Narcisa ji probodla jedním ze svých nenávistných pohledů. Co si holčičko, o sobě myslíš? Že přijdeš do mého domu, s mým synem a budeš tu usmívat na mého muže?! Tak takhle to tedy nenechám! Už zítra si dobrovolně sbalíš své věci a vypadneš! Nemáš tu co pohledávat!


A/N: Za beta-reading moc děkuji Viviane!!!

7. Kapitola || 9. Kapitola

Kapitola pětadvacátá - Fakta a domněnkyKapitola čtyřiadvacátá - Kolotoč událostíKapitola třiadvacátá - Smrtijedi o sobě dávají vědět...Kapitola dvaadvacátá - Události se daly do pohybuKapitola jednadvacátá - Plány a odhaleníKapitola dvacátá - Nejistá budoucnostKapitola devatenáctá - Lepší zítřky?Kapitola osmnáctá - Cesta zpátkyKapitola sedmnáctá - Sladké probuzeníKapitola šestnáctá - PrasinkyKapitola patnáctá - Pozdní návratKapitola čtrnáctá - Smrtijedská schůzeKapitola třináctá - VýletKapitola dvanáctá - Tajná schůzkaKapitola jedenáctá - Školní večírekKapitola desátá - Příjemně strávené odpoledneKapitola devátá - Malfoy ManorKapitola osmá - PozváníKapitola sedmá - Návrat k povinnostemKapitola šestá - Setkání s ...Kapitola pátá - PrázdninyKapitola čtvrtá - VzkazKapitola třetí - Překvapivé zjištěníKapitola druhá - Strýček a tetičkaKapitola první - Tichošlápkův dopis